Stránky

work


                           Jak lvové bijem o mříže....
- guerillová intervence do veřejného prostoru (Praha, Klárov)

Aesthetic mutation
                         sandstone, concrete

Vzpoura hmoty
objekt světlo zvuk

objekt
                                                              
                                                                     


                                Ice Fishing
;">

Amphibians

Virgulín  






helpless amphibian





carousel








THE BIG FISH / 2019 / London

The fish are stronger and at the same time more pure deep there below the surface. They are huge and abstract, they are beautiful. /D.Lynch/
I am fascinated by the contemporary aesthetics of so-called ice fishing, where you can see a man sitting above a hole in the ice having just a piece of plastic wrapped around him. Fishermen also use tiny houses of various shapes and colours attached to their skis or brought directly on the frozen lake. Despite some bizarreness of this activity, in me it evokes a certain need for a meditative state. I'm also attracted by Inuit culture, their attitude to life, their pure and simple sense of being that we try to understand in civilized countries. The desire to get through the ice and find great fish connects all cultures.











Metabo and Pieta / 4+ 4 dny v pohybu dny v pohybu / Praha 2018







Žánrovka / galerie xy / Olomouc / 2018

Iniciačním impulsem sochařské výstavy Petra Švolby pro Galerii XY byl známý pojem tekutá modernita vlivného sociologa Zygmunta Baumana. Bauman tímto termínem charakterizoval soudobou společnost a její proměnlivost, v níž hrají podstatnou roli individualizované vztahy, neukotvenost a s ní související nomádský způsob života. Ač je tekutost stále tekutější, a zájem o ni je tedy oprávněný, zdá se, že je na současné výtvarné scéně také často nadužívána, což paradoxně vede k jejímu vyprázdnění. V tomto stavu se Petr Švolba jeví jako upřímný plavec v jejích vodách. Právě jisté existenční nomádství je důležitým jevem, který jeho tvorbu dlouhodobě provází. Ač v minulých měsících zakotvil ve skramnické faře u Prahy, která mu poskytla také tvůrčí zázemí, i nadále vzniká jeho práce v pohybu, což je také případ Žánrovky. Během letních měsíců strávených cestováním dodávkou po západní Evropě vytvářel pro něj spíše atypické maloformátové reliéfy krajin, určitým způsobem představující fiktivní deníkové zápisky. Jejich postupné sebekritické vyhodnocování vedlo Švolbu k aktu jejich deformace a v některých případech také destrukce. Ty zachovalé poté zakonzervoval v objemných dřevěných sochách geometrických tvarů, které svou monumentálností a výraznou barevností maskují přiznanou kýčovitost reliéfů. Výstava tak zprostředkovává „klasickou“ výtvarnou disciplínu reliéfu a téma krajiny, která však hodnověrně tekuté modernitě svou koncepcí onu klasičnost zcizuje a vytváří tak o něco složitější prostředí pro čtení jednotlivých obrazů. 








Instalace TENZE pro galerii Sajgon v Ostravě / 2018



Urban green houses / 2018

Urban gardening, coby způsob jak nebojkotovat město kvůli volání přírody, coby výraz touhy ponořit prsty do hlíny a zároveň je mít možnost špinavé umýt v pohodlí svého bytu a vzápětí vyrazit za kulturou. Toto pragmatické spojení výhod života ve městě a na venkově, jemuž se v posledních letech tolik daří, lze nahlížet jako další z příznačných rysů současné hypermoderní doby, jejímuž postupujícímu individualismu propůjčuje alespoň rozměr lidskosti. Instalace Petra Švolby na sebe bere mimikry této agrourbánní kratochvíle. Navzdory vnějšímu obalu však příliš nenaplňuje očekávání praktického využití a jestli pomáhá něco pěstovat, tak je to – namísto brambor či rajčat – spíše vnitřní neklid vyvolaný absencí jednoznačného smyslu. Foliovník jako inkubátor možných otázek, ale i jako metafora sociální bubliny, do níž se způsobem jak přemýšlíme, dobrovolně uzavíráme. Podvolí se tedy potřebám praktického hédonismu nebo jen kapituluje pod útokem vandala? Jak se situace vyvine nelze předjímat, právě to však autora instalace zajímá především.











St. TheresaResidency in Bruxelles, Superdeals / 2017

. Pro rezidenci v Superdeals tak vzniká konkrétní reakce na zdejší situace. Z pozorování a prožívání určitých míst Bruselu přišlo několik impulzů pro další zpracování. Selektivním způsobem a určitou shodou okolností, jsem začal zpracovávat téma, které jsem nazval sv. Terezie chybící. Jak jsem se už zmínil, základní dějovou linií je reakce na prožitou situaci. Nicméně nezávisle na prostředí v kterém se ocitnu si s sebou nesu určitá témata, která se na danou situaci přirozeně aplikují. Zde se např. promítla otázka vztahu architektury a sochařství v dnešní době, náš vztah k víře a hodnotám...
Vzhledem k tomu, že při psaní tohoto textu na instalaci stále intenzivně pracuji, je text pouze jakýmsi úvodem do problému, nicméně konečná podoba se muže určitým způsobem odchýlit, či rozšířit v rámci tvůrčího procesu.



Zalomenávemena


Místo, kde sídlí galerie Lomená, bylo dříve jen součástí hmoty domu, která byla později proražena a dostala funkci průchodu.
Navazujeme na historickou skutečnost onoho místa a symbolicky vracíme hmotu zpět. Průchod uzavřeme, což povede k celkové změně situace této části ulice.
Prostor této galerie bude očištěn od „smogu“ pouličního umění, poté zakonzervován a na krátký čas ponechán na pospas své „sterilní“ čistotě. V rámci vernisáže prostor galerie znovu symbolicky otevřeme proražením stěn, čímž vzniknou fragmenty, které odkazují k určité paměti místa a uvědomění si charakteru prostoru,

Petr Švolba, Martin Kubica
2016







Antiposed

instalace vzniklá v rámci sympozia Štefle, 2015





Shelter / 2014 / Ostrava


Historická zkušenost a charakter založení vtiskly Ostravě podobu nesourodého celku pospojovaného hrubými švy. Město předěluje řada území, která zůstávají ze strany municipality a jeho běžných obyvatel nepovšimnuta nebo jsou vytěsňována na okraj zájmu. Nejde však o bílá místa na mapě, neboť i takové prostory mají své využití.
Instalace Petra Švolby vstupuje na toto pole s městským mobiliářem inspirovaným improvizovanými útočišti bezdomovců, kteří podobná místa vyhledávají nejčastěji. V kontrastu k jejich nestálosti a provizoriu mu ale propůjčuje petrifikovanou podobu betonového odlitku, jehož existenciální obnaženost koresponduje s brutalistní estetikou odlehlých zákoutí městských komunikací, mostů, podchodů či chátrajících domů. I když lze o jeho funkčních kvalitách pochybovat, je objekt navržen tak, aby byl schopen pojmout právě jednu ležící osobu, která se nemá kam schovat před deštěm. S trochou nadsázky lze ale Švolbův přístřešek vnímat jako jakýsi teleport do jiné, vytoužené reality. Personifikací těchto představ by mohl v budoucnu být i travní koberec vzešlý ze semen vysázených na jeho vnitřních stěnách.






Shape of owen / Residyncy / Austria / 2014









chapel 1(stěnování)/ 2014


Přepažující mříž v podloubí budovy Ostravského muzea zřejmě pro většinu kolemjdoucích představuje přirozenou a akceptovanou součást daného prostoru. Její historie je však poměrně krátká. Kovaná přepážka vznikla teprve během poslední rekonstrukce budovy na začátku tohoto století jako reakce na množící se incidenty instituce s lidmi, kteří toto zákoutí hojně využívali jako místo večerních dýchánků či jako provizorní přístřešek, kde bylo možné přečkat noc. Nyní se ale tento zapovězený prostor opětovně otevírá. Petr Švolba nechává mříž prorůst jednoduchou architektonickou konstrukcí vernakulárních forem, jejímž skrytým průchodem lze tohoto „území za mříží“ znovu dosáhnout. Ještě před tím je však třeba odstranit poslední bariéru. Instalace vyžaduje divákovu aktivní účast, přístupným se totiž prostor stává teprve s jeho přispěním.
Celý projekt tak lze v nadsázce chápat i jako obecnou paralelu vztahu kulturních institucí a jejich (možného) publika. Dává vzpomenout na bariéry, které mezi nimi existují – od těch triviálních, vznikajících třeba i nevědomě, až po ty systémové. Jeho smyslem ale určitě není exaktní vysledování příčin tohoto stavu, stejně jako jím není hledání univerzálního řešení. Představuje spíše první krok tím, že zúročuje osobitý statut Galerie Lauby, která ve své podstatě balancuje na pomezí veřejného a privátního prostoru. Je třeba se tedy osmělit, překonat prvotní ostych či nezájem. Ať už za dočasně zbudovaným přístřeškem ze dřeva, hlíny a betonu či za pevnými zdmi muzea se přece může návštěvník dočkat překvapení.















2012 and older































¨